Z historie Farní charity (1)
sepsala Ing. Marta Ovsjannikova
Otcem myšlenky na založení Farní charity u Panny Marie Růžencové v Plzni byl v roce 1991 tehdejší duchovní správce této farnosti P. Antonín Hýža. Začátkem května vyzval svou farní obec k vytvoření charitního společenství a vybídl nás, abychom ze svého středu doporučili farníky, vhodné pro vedení tohoto společenství. První schůzka zájemců o práci v charitě byla 16. května 1991 v 19 hodin v kanceláři kostela Panny Marie Růžencové. P.Antonín na této schůzce jmenoval několik lidí do vedení farní charity v čele s panem Ing. Jaroslavem Kvasničkou a paní Vlastou Novotnou.

V té době patřila Plzeň do diecéze pražské a v Plzni byly jen dvě farnosti. Naše Farnost u Panny Marie Růžencové (později Plzeň-Slovany) a Farnost u sv. Bartoloměje, kde již farní charita také pracovala. V roce 1993 byla založena Plzeňská diecéze a Vikariát Plzeň-město se postupně rozdělil do sedmi římskokatolických farností: Plzeň-Bory, Plzeň-Litice, Plzeň-Lobzy, Plzeň-Severní předměstí, Plzeň-Slovany, Plzeň-Západ a Plzeň u katedrály sv. Bartoloměje.
Upřesnili jsme si poslání a činnost, kterou by měla naše farní charita vykonávat. Měli bychom vytvořit společenství, které by pomáhalo potřebným lidem v okruhu naší farnosti. Vycházeli jsme z toho, že město Plzeň je příliš veliké na to, aby zde mohlo jedno charitní společenství dobře sloužit. Ideální by bylo, kdyby v různých farnostech města taková společenství existovala a navzájem spolupracovala.
Aby se do charitní činnosti zapojilo hned zpočátku více farníků, nechali jsme podle rady P.Antonína vytisknout přihlášky, kde by každý, kdo má o tuto práci zájem, mohl napsat, jakou činností chce a může práci charity podporovat. Byla možnost podpory finanční (pravidelná nebo příležitostná), aktivní spolupráce nebo podpora modlitbou. Asi 120 farníků tuto přihlášku vyplnilo a tím jsme získali základní okruh pracovníků naší charity, ke kterým jsme se začali obracet.
Každé společenství, aby mohlo dobře fungovat, potřebuje ke své práci pevný bod (místo a čas), kde se bude pravidelně scházet a alespoň minimální finanční prostředky. Zpočátku jsme se scházeli po večerní mši sv. na lavičce před kostelem (bylo ještě teplo), ale mysleli jsme na přicházející zimu a hledali jsme útočiště pod střechou. Vlastní bytové prostory až do dnešních dnů nemáme, ale využili jsme nabídku našich dominikánských Otců, kteří se po roce 1989 opět do naší farnosti vrátili, a scházíme se každé úterý od 17 do 19 hodin v přízemní místnosti dominikánského konventu. Stanovili jsme také, opět podle rady P. Antonína, pravidelný den v měsíci, kdy mohou farníci na charitu přispívat. Tyto příspěvky jmenovitě zaznamenáváme, pokud dárce nechce zůstat anonymní a v případě žádosti dárce poskytujeme mu na konci roku potvrzení o daru charitní organizaci pro odečet daně. Tento pravidelný příjem z darů farníků, nám poskytuje nejen prostředky pro pomoc potřebným v našem okolí, ale umožňuje i přispívat na mnoho charitních akcí v našem městě, v naší republice i ve světě.
Pokračování příště