LOUDALČINY PŘÍBĚHY K MISÁLKU
1. Chodíme každou neděli na mši sv.
Chodíme do našeho kostelíčka každou neděli. Moc se těším na setkání se svými kamarády, ale úplně nejvíc se těším na Pána Ježíše. Je sice pravda, že se mi někdy ráno nechce z pelíšku, ale nakonec jsem vždycky ráda, že do kostelíčka jdu.
Milé děti,
Loudalka bude mít narozeniny a pozvala na oslavu své kamarádky. Spolu s maminkou upekly dort, nachystaly další dobroty a těšily se na jejich návštěvu. Venku pršelo a bylo ošklivé počasí. Loudalka čekala a říkala si: "Kde jsou všechny? Už tu měly být!" Čekala, dlouho čekala, ale nikdo nepřišel a upečený dort a nachystané dobroty zůstaly nedotčené na stole. Loudalce to bylo moc líto. Když se později kamarádek ptala: "Proč jste nepřišly?" tak jedna řekla: "Vždyť venku pršelo a bylo ošklivo!" Další kamarádka řekla: "My jsme se zrovna dívali na napínavou pohádku a museli jsme se dodívat do konce!" A poslední řekla: "Víš, mně se zkrátka nechtělo." Loudalka měla slzičky v očích a vzlykala: "Ale já jsem se na vás tolik těšila a měla jsem připraveno tolik dobrého!" Když Loudalčiny kamarádky viděly, jak moc je jí to líto, tak se moc zastyděly a vědí, že příště už pozvání neodmítnou.
Loudalce se doma moc líbí a je tam šťastná. Nedokáže si představit, jaké by to bylo, kdyby neměli svůj domeček a svůj pelíšek. Tatínek jí řekl: Jako má každá rodina svůj domeček, tak mají svůj dům i Boží děti a přátelé. A ten dům není prázdný, ten dům patří Pánu Bohu a Pánu Ježíši a on tam vždycky na nás čeká. Loudalka povídá: "Já vím, taťko, že je to náš kostelíček." A tatínek pokračoval: "Náš kostelíček už tu stojí 111 let, za pár týdnů si to budeme připomínat. Lidé postavili tento dům a dali ho Pánu Bohu a Pánu Ježíši, a sem také přicházejí, aby se s Pánem Ježíšem setkali.
Můžou sem přijít kdykoli, je otevřen celý den a můžou tu Pánu Ježíši svěřit své starosti a můžou zde taky Pánu Bohu poděkovat za všechno dobré. Ale je jeden den, kdy do tohoto domu přicházejí všichni naráz. Víš, Loudalko, který to je den?" Loudalka se poškrábala za ouškem a říká: "Já si myslím, že největší den je pátek, protože pak máme dva dny volna a nemusíme do školy!" Tatínek povídá: "Kdepak, jde o jiný den! Ten den se jmenuje neděle. Každá neděle je pro nás velký svátek, v neděli se nechodí do školy a máme na sebe víc času. A víš, Loudalko, proč je neděle tak veliký svátek?" Loudalka s napětím řekla: "Nevím. Proč?" Dobře si pamatuj, Loudalko, neděle je velkým svátkem proto a kvůli tomu, že Pán Ježíš, když byl ukřižován, nezůstal v hrobě, ale vstal z mrtvých, už nikdy neumře a je stále s námi! A to je velká, velká radost!"
"Když vstal Pán Ježíš z mrtvých, tak přišel mezi své učedníky, kteří byli smutní, a řekl jim: Pokoj vám, nebojte se. Jsem s vámi a mám vás všechny rád. A bylo to právě v neděli. A podruhé za týden tomu bylo právě tak. A tak od té doby se vždycky v neděli Ježíšovi učedníci a přátelé scházejí a Ježíš je s nimi. Tak je tomu i dnes. Každou neděli nás Pán Ježíš zve na oslavu svého vzkříšení."
Loudalka tatínkovi tiše pošeptala: "Taťko, ale mně se někdy nechce v neděli z pelíšku, zvlášť když je ošklivé počasí nebo je venku dlouho tma." Tatínek řekl: "Víš, Loudalko, až budeš jednou velká, tak pochopíš, jak moc se nechce z pelíšku i nám dospělým. Ale nebylo by hezké nechat Pána Ježíše čekat a nepřijmout jeho pozvání. Víš, jak Ti bylo líto, že nepřišly Tvé kamarádky na oslavu Tvých narozenin? Není hezké nechat Pána Ježíše čekat, když se na nás těší a připravil nám mnoho dobrého."
Loudalka o tom přemýšlela. Dobře už ví, že i když je to někdy těžké se přemoci a jít na mši sv., nechce Pána Ježíše nechat čekat. Ví, že se na ni Pán Ježíš těší a ona se těší na Něho a taky na své kamarády.
