Moji drazí nemocní...
S blížícím se Světovým dnem nemocných 11. 2. a 15. výročím úmrtí P. Antonína Hýži 10. 2. připomínáme jedno z jeho mnoha slov pro nemocné, kterým obětavě sloužil:
Moji drazí nemocní, nemoc je také velkým Božím darem. Bůh zkouší naši oddanost a důvěru, když posílá nemoc, upozorňuje, že má o nás zájem. Job říká, když jsme dobré věci přijímali od Boha, jak bychom nepřijali i věci zlé. Je vůbec nemoc zlou věcí, když ji tak neochotně a neradi od Boha přijímáme? Nemoc je také Boží služebnicí a slouží Božím záměrům. Učí člověka trpělivosti, tomu velkému umění trpět.
Lidský vztah k věcem i lidem se nemocí mění. To, co předtím pro člověka mnoho znamenalo, ve světle nemoci ztrácí svou cenu nebo se ukáže jako zbytečné. Nemoc mění naše vztahy k lidem, nebo lidé pro nemoc mění své vztahy k nám. Ztrácejí o nás zájem a zase naopak jiní lidé, které jsme znali jen povrchně, se o nás zajímají a ukazují nám svou lásku.
Nemocí se mění i náš vztah k Bohu a ukazuje stav naší sebelásky. Jsme ve své povrchnosti schopni považovat Boha za nepřítele a dělat mu trpké výčitky. Klást mu otázku proč? Bůh mlčí a neodpovídá, protože je to jeho vůle. Člověk, který má lásku k sobě, považuje nemoc za křivdu a podléhá neklidu a snaží se nemoc odstranit ze svého života. Začne navštěvovat lékaře a chce průběh nemoci změnit. Je-li křesťan, prosí své známé o modlitbu, dává sloužit mše svaté a koná novény s nadějí, že Bůh učiní zázrak.
Ale je tu ještě jiná, klidnější cesta. Přijmout nemoc od nebeského Otce jako dar. Snažit se s ní vyrovnat. Také je možné se modlit za zdraví, ale k tomu přidat dovětek, je-li to Tvá vůle, Otče. Přijmout ji klidně jako součást života s vědomím, že Bůh o mě ví. Má mě rád více než já sám sebe. Chce jenom mé dobro. Nebudu se úzkostlivě starat, protože se o mě stará můj nebeský Otec.
Budu pozorovat jeho Otcovskou lásku. Dá mi lékaře, kteří o mě budou pečovat, dá mi sestry a ty se mně budou snažit v nemoci ulehčit. On mi poskytne léky, které mně uleví. Pošle mi do cesty milosrdné samaritány a já budu mít řadu nových přátel, kteří se mě budou snažit potěšit. Každý den bude nový. Bude to Boží dar. Ráno poprosím Pána, aby mě posiloval, večer mu poděkuji za všechno, co mi den přinesl. Budu své utrpení spojovat s jeho utrpením a poznám, jak bylo jeho utrpení nesrovnatelně větší. Dokonce mu poděkuji za to, že mi dal okusit alespoň část svých bolestí.
Každý den bude jeho darem. Každý den, budu-li pozorný, mi dá okusit svou lásku. Každý den budu prožívat tak, jako by to byl den poslední. Když potom Pán můj život ukončí a zároveň s ním ukončí mé utrpení, zjistím, že jsem si docela nenápadně a nenásilně odtrpěl kus nebo celý svůj očistec. S jásotem se vrhnu do Boží náruče a s díkem uznám, že Bůh mi dal krásný a bohatý život.
P. Antonín Hýža
https://www.facebook.com/Antoninekdomacihospic/photos/