Další pozdrav z Jeruzaléma (2)

27.10.2024

Svátek sv. Františka, slavné sliby u františkánů, slovenština v Izraeli, jak sklízeli olivy...

Milí přátelé, 

na svatého Františka je zvykem, že dominikáni kážou u františkánů a na Dominika zase oni u nás. A ani Jeruzalém není výjimkou. Tedy až na to, že zde nepředsedá liturgii a nekáže nejmladší z bratří (uf!), ale práci si rozdělí převor kláštera a ředitel Biblické školy. Menší bratři mají klášter hned u Nové brány ve Starém městě. Tedy on to není jen klášter, spíš je to město ve městě, za hradbami totiž člověka přivítá labyrint uliček a průchodů, které jej nakonec dovedou do kostela Nejsvětějšího Spasitele. Františkáni jsou totiž kustody (strážci, průvodci) ve Svaté zemi téměř už od počátku řádu, tedy nějakých 800 let. Jejich zakladatel se sám a s holýma rukama vypravil za sultánem do Egypta, aby mu zvěstoval evangelium. Toto setkání v mameluckém vládci zřejmě zanechalo hlubokou stopu, stejně jako v dalších muslimech, takže když pak byla Saladinem poražena křižácká vojska a všichni křesťané byli vyhnáni, tak jediní františkáni směli zůstat a převzít správu svatých míst. Jen tady v Jeruzalémě jsou tedy u Chrámu Božího hrobu, u večeřadla, v Getsemanské zahradě a v Dominus flevit na Olivové hoře. Jejich místní kustodie (něco jako provincie) pak zahrnuje také Kypr, Jordánsko, Libanon, Sýrii a další blízkovýchodní země. Z řad menších bratří pak bývá vybírán latinský patriarcha (arcibiskup), který spravuje zhruba stejně velkou diecézi. 

Na slavnostní mši svaté nás bylo kolem osmdesáti kněží, sestry různých kongregací, ale také mladé rodiny a palestinští skauti ve stejnokrojích. Mše svatá byla latinsky, čtení v různých jazycích a kázání v angličtině. Když pak přišlo na přímluvy, tak byly hebrejsky, arabsky, anglicky, francouzsky, španělsky, polsky a k mému velkému překvapení i slovensky. V tom okamžiku se na mě otočili spolubratři, kteří stáli přede mnou, jestli to náhodou není čeština… Po mši bylo pohoštění v klášteře, během kterého jsem se seznámil s Lukášem, františkánem ze Slovenska, který je tu na základních studií. Ten mě hned pozval, abych přišel i druhý den na jeho slavné sliby, protože kvůli zhoršení situace byly zrušeny všechny lety, nikdo z jeho rodiny a přátel nebude moct ze Slovenska přiletět. 

Sedmnáct bratří z různých koutů světa v ten večer postupně předstupovalo před představeného a do jeho rukou ve své mateřštině skládali doživotní sliby. Zazněla tak angličtina, francouzština, italština, portugalština, a nakonec i arabština a slovenština. Po předlouhé mši svaté jsme byli všichni pozvaní na terasu, kde jsem se mohl seznámit s dalšími Lukášovými hosty, mezi něž patřili dva salesiánští studenti ze Slovenska, jedna česko-slovenská rodina a jeden slovenský profesor exegeze, který je fokolarín a letos se přestěhoval z komunity v Jeruzalémě do Nazareta. Oslava to byla skutečně velká, dokonce nám místní dýdžej, jeden z bratří, pustil nějaké palestinské pecky, na které většina přítomných tancovala. Společně s Lukášem a československou rodinou jsme se tam domluvili, že za čtrnáct dní pomůžeme bratru Diegovi sbírat olivy v Getsemanské zahradě. 

Právě na konci října je v Izraeli čas na jejich sklizeň, kterou mají židé spojenou se svátkem Sukot (svátkem stánků), který trvá celý týden, během něhož si rodina na ulici, na zahradě nebo dokonce i na balkóně nebo na střeše postaví stan a přebývá v něm.Jde o vzpomínku na putování Izraelitů pouští. Svátek zřejmě vznikl tak, že celá rodina sbírala olivy, a i přes noc zůstávala v olivových hájích a slavila tak, jak to mimochodem dodnes dělají Palestinci v okolních vsích. Předposlední říjnovou sobotu, uprostřed svátků Sukot, jsem se tedy vypravil přes historické město, Lví bránou dolů do údolí potoka Cedron a potom hned na úpatí Olivové hory do Getsemanské zahrady. Jak se takové olivy sbírají? Na zem se natáhnout dvě obrovské plachty, aby na ně mohly padat olivy, a pak se obírají rukama, kam až člověk dosáhne ze země nebo ze žebříku. Také se dají použít hrabičky, které mají plastový konec, a olivy, na které se nedosáhne rukama, se jimi pročesávají. Letošní velké sucho způsobilo, že některé olivy byly tak malé, že se nedaly zachytit ani tak. A tak se je člověk pokouší setřást hrubou silou. Bylo nás osm a za celé dopoledne se nám podařilo obrat "jen" dva olivovníky, a to jsme se vůbec neflákali. A tak chápu, že se na to normálně shromáždí celá vesnice a celý týden dnem i nocí dlí v olivových hájích! Kolem jedné hodiny nás Diego zavolal k lisu, ke kterému jsme přivezli i naše kolečka plná oliv, co jsme nasbírali, a ukázal nám, jak se olivy rozemelou a následně presují, aby z nich vytékal panenský olivový olej. Následně nás vzal pod pergolu, kde měl připravený nekvašený chléb, který jsme si mohli dát společně s naším olivovým olejem. Když jsme pak chvíli poseděli a brigáda skončila, šli jsme se s Lukášem ještě chvíli pomodlit do kostela v Getsemanské zahradě. Když nás tam však uviděl jeden z bratří, tak nás vzal do kláštera a dal nám skvělý oběd! 

Ps.: Na přání některých posílám v dalším mailu i nějaké fotky.